Historie Slovenska
Historie Slovenska
Prvním „státním útvarem“ na území Slovenska bylo Vanniovo království, jehož byla větší část území státu několik let v 1. století součástí. Slovanské osídlení se objevilo přibližně od 5. století. Od roku 568 země sousedila a byla i pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký porazil Avary a Slované s již rozpadlými kmenovými vztahy, vytvořili samostatné Moravské a Nitranské knížectví, po roce 833 následovala integrace obou knížectví do celku Velké Moravy, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše okolo roku 907 (po bitvě u Bratislavy) Slovensko postupně obsadili Maďaři na téměř tisíc let.
Až do roku 1918 bylo Slovensko součástí Uherského království (Horní Uhry) ve kterém do začátku 12. století bylo součástí Nitransko. Po bitvě u Moháče, roku 1526 nastoupil Ferdinanda I. Habsburského na uherský trůn a Slovensko se stalo součástí Habsburské monarchie. Po osmanské expanzi na území bývalého Uherska v 16. a 17. století se území země dočasně zredukovalo prakticky jen na hornatou část Slovenska – dnešní rakouskou spolkovou zemi Hradsko (Burgenland) a západní Maďarsko (Královské Uhersko). Tím se Slovensko stalo jádrem Královského Uherska. Bratislava se stala hlavním (1536–1784, 1848) i korunovačním městem(1563–1830) ale také sídlem sněmu Královského Uherska (1542–1848). Trnava se pak následně stala sídlem ostřihomského arcibiskupa, čili centrálním městem uherské římskokatolické církve. Mezi lety 1918–1939 se Slovensko s téměř dnešním vytyčením hranic stalo jako samosprávná Slovenská krajina součástí nově vzniklé Československé republiky a vymanilo se tak z vlivu Budapešti. V dobách druhé světové války (1939–1945) získalo Slovensko formální samostatnost (Slovenský štát, oficiálně Slovenská republika), fakticky však bylo satelitem nacistického Německa. V roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání (SNP) proti fašistickému režimu. Roku 1945 se země navrátila k Československu, které se v roce 1948 změnilo v socialistický stát. Snaha o federaci vedla k vytvoření asymetrického modelu institucí například samostatného slovenského sněmu a vlády. Po komunistickém převratu roku 1948 byly všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Ze západní poloviny země byl zároveň zahájen masivní plán industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 na základě zákona o česko-slovenské federaci byla ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR. Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci Československa a ze Slovenska se začaly ozývat hlasy pro větší autonomii, ba i samostatnost. Z jara 1990 došlo v politickém názvu Československa nejprve k nahrazení přívlastku „socialistická“ atributem „federativní“ (ČSFR), o necelý měsíc později přijat jazykově i věcně nepříliš vhodný název Česká a Slovenská federativní republika (spor o název se jmenoval Pomlčková válka). K 1. lednu 1993 přestává Česká a Slovenská federativní republika existovat a Slovensko (polit. název Slovenská republika) i Česko (polit. název Česká republika) se stávají novými samostatnými státy. 25. července 1997 došlo k úpravě česko-slovenské státní hranice, v jejímž rámci Slovensko výměnou za slovenskou část osady Sidonie a pozemky ležící na pravém (západním) břehu řeky Moravy a severně od Sudoměřického potoka, získalo původně moravskou osadu U Sabotů, jakož i moravské pozemky ležící na levém (východním) břehu řeky Moravy a některé moravské pozemky jižně od Sudoměřického potoka. Dne 29. března 2004 se Slovensko stává členem Severoatlantické aliance a dne 1. května 2004 spolu s Českem také členem Evropské unie.
